„Člověk musí vždycky snít výš, než na co má.“
Uplynulo 112 let od narození čáslavské herečky a divadelní režisérky Loly Skrbkové
07.06.2015 14:05
Česká divadelní a filmová herečka, divadelní režisérka, divadelní publicistka, pedagožka a překladatelka Lola Skrbková-Pfeifferová, vlastním jménem Aloisie Marie Skrbková, se narodila v Čáslavi dne 16. února 1902 jako druhá dcera manželů Skrbkových. Začala studovat pražskou Obchodní akademii, pak ale v roce 1924 přestoupila na dramatický obor Státní konservatoře hudby, kde studovala u Anny Suchánkové, Marie Laudové – Hořicové či Jaroslava Hurta. Souběžně navštěvovala taneční hodiny u M. Mayerové a J. Kröschlové. Svou hereckou kariéru zahájila - ještě jako studentka konzervatoře - v Národním divadle, kde v letech 1924 – 1925 ztvárnila několik drobných rolí. V menších úlohách se v období let 1925 - 1927 objevila i na scéně Osvobozeného divadla a údajně vystupovala i s ochotníky. Po absolvování konzervatoře v roce 1927 hrála v avantgardním divadle Dada režiséra Jiřího Frejky a po jeho zániku i v Moderním studiu, účinkovala ve slavném voicebandu E. F. Buriana. A právě Burian ji v roce 1933 přizval k založení nového levicového avantgardního divadla "D". V slavném Déčku působila Lola Skrbková nejprve pouze jako herečka, později jí však Burian svěřil roli asistenta režie a dokonce i režiséra a dirigenta voicebandu. V Déčku se Skrbková kromě jiných výrazných uměleckých osobností seznámila i se svým budoucím manželem, hercem Vilémem Pfeifferem. Po Burianově zatčení v roce 1941 bylo Déčko protektorátními úřady zavřeno a Skrbková přešla s většinou souboru do Městských divadel pražských, která zlikvidovanou scénu provozovala dál pod názvem Divadlo Na poříčí; zde působila až do konce války. V letech 1942 - 1948 rovněž učila na pražské konzervatoři.
Po osvobození se Skrbková nakrátko vrátila do Burianem obnoveného Déčka, ale kvůli interním konfliktům divadlo na konci sezóny 1945/1946 opustila spolu s dalšími 18 herci včetně například Otomara Krejči. Nejprve v letech 1947 - 1948 působila v Divadla města Žižkova a pak spolu s manželem pracovala jako herečka i režisérka na různých oblastních scénách: ve Zlíně (1948 – 1949), ostravském Státním divadle (1949 – 1953), Městském oblastním divadle v Benešově (1953 – 1955) a jihlavském Horáckém divadle (1955 – 1959). I přes své levicové politické názory měli oba manželé neustálé problémy s komunistickým režimem a poté, co byli propuštěni z ostravského Státního divadla, jim hrozilo vyloučení z KSČ a z toho vyplývající existenční problémy.
Vilém Pfeiffer v roce 1959 získal dlouhodobé angažmá v brněnském Divadle bratří Mrštíků, kde působil až do roku 1975, zatímco Lola Skrbková odešla v témže roce do divadelního důchodu a až do roku 1968 působila jako pedagožka na brněnské JAMU. Během své herecké a pedagogické kariéry byla Skrbková činná i literárně - psala a překládala odborné divadelní stati, z nichž nejdůležitější jsou zřejmě obsáhlé texty o E. F. Burianovi.
Jako profesorka Suchánková alias Suchá lípa, s věčně zmateným profesorem matematiky Kolískem (Václav Trégl), ve filmu Škola základ života.
Herecká filmografie Loly Skrbkové zahrnuje asi třicet titulů; podobně jako v divadle, i ve filmech díky své fyziognomii ztvárňovala často výrazné vedlejší role vzhledově neatraktivních starších a starých žen mnohdy psychologicky složitých charakterů. Její první filmovou úlohou byla v roce 1937 Terezka Fialová ve Vančurově a Kubáskově komedii Naši furianti. Hned v následujícím roce se objevila v úloze nesympatické profesorky přírodopisu Suchánkové, přezdívaná Suchá lípa, ve stále oblíbené studentské komedii Škola základ života. Jednou z mála větších filmových rolí se pro Skrbkovou v roce 1939 stala babička hlavní hrdinky v Burianově opusu Věra Lukášová. Kromě zmíněných úloh se Skrbková do roku 1945 objevila například v dodnes hraných filmech Poslední Podskalák (který vznikl na námět dalšího čáslavského rodáka Franka Hanuše Arguse), Tetička, Noční motýl, Přijdu hned, Řeka čaruje či Rozina sebranec. I když po válce filmových rolí pro Skrbkovou ubylo, zejména kvůli jejímu divadelnímu angažmá mimo Prahu, ztvárnila - vedle úloh epizodních - dvě nezapomenutelné výrazné postavy: fyzicky a mentálně postiženou služku Petronilu v psychologickém dramatu Jiřího Weisse Vlčí jáma (1957) a žebračku Marynu ve Vávrově dramatu Kladivo na čarodějnice (1969), která svým jednáním spustí čarodějnické procesy. Maryna byla současně poslední filmovou rolí Loly Skrbkové; poté se objevila - spolu se svým manželem - již jen v televizní hře Spolužáci (1973).
Jako žebračka Maryna - spolu s dalším čáslavským rodákem, hercem Ladislavem Gzelou - ve filmu Kladivo na čarodějnice.
V roce 1962 byl Lole Skrbkové - Pfeifferové udělen titul zasloužilá umělkyně. Zemřela v Brně v roce 1978 ve věku 76 let.
(Lola Skrbková - Pfeifferová, nar. 16. 2. 1902 v Čáslavi, zemř. 28. 9. 1978 v Brně.)
David Novák, Svoboda.Info, 19. 2. 2014
—————
