Kraj náhle odvolal šéfy galerií i muzea, vyhlásí nová výběrová řízení

Na kulturní scéně Ústeckého kraje to vře, hejtmanství neprodloužilo mandát dvěma ředitelům krajských galerií – Galerie Benedikta Rejta v Lounech a litoměřické Severočeské galerie výtvarného umění, a řediteli teplického muzea. Do funkce byli jmenováni před dvěma lety a skončit mají na sklonku letošního roku.

„Jednání kraje je nestandardní. Prakticky dva roky jsme pracovali v nejistotě. Za celou dobu jsem nezaznamenala žádnou výtku proti mé práci,“ řekla ředitelka Galerie Benedikta Rejta Alica Štefančíková.

„V listopadu jsem byla dotázána vedoucím krajského odboru kultury, zda budu souhlasit se setrváním ve funkci ředitelky, a během týdne nastal obrat,“ dodala.

Rozhodnutí kraje připomíná situaci před dvěma lety. Štefančíková byla jednou z šesti ředitelů kulturních příspěvkových organizací, které kraj v květnu 2017 náhle odvolal.

Za to byli krajští úředníci a političtí představitelé kritizováni nejen odbornou veřejností. Kritiku si vysloužili i za následné sloučení mostecké Galerie výtvarného umění a tamního muzea do jedné organizace.

Na místa odvolaných ředitelů kraj tehdy vypsal výběrová řízení. Štefančíková a ředitel Severočeské galerie v Litoměřicích Jan Štíbr své posty v konkurzech obhájili.

Jmenováni do funkcí byli na dočasnou dobu do konce letošního roku s možností prodloužení mandátu. Oba předpokládali, že jim bude nyní prodloužen na dobu neurčitou.

Proč nebyl mandát ředitelům prodloužen, kraj nijak nevysvětlil

Ovšem 20. listopadu krajská rada schválila bez dalšího vysvětlení usnesení, že bere na vědomí ukončení funkčního období ředitelů s tím, že v první polovině roku 2020 bude vyhlášeno výběrové řízení na obsazení těchto míst.

O tom, jak budou instituce, jež spravují historicky a majetkově cenné sbírky, po novém roce fungovat, se má rozhodnout příští týden.

„Fungováním organizací se bude zabývat krajská rada. Poté bude možné na řadu otázek odpovědět,“ poznamenal Vít Hnízdil z krajského oddělení mediální komunikace.

Martin Volf z kanceláře hejtmana pak doplnil, že se tak stane v pondělí. „Prosím tedy o trpělivost.“

Kroky kraje je překvapen i Štíbr. „Rozhodnutím radních jsem překvapen a rozčarován,“ řekl.

„Připadá mi nelogické, že pokud vyhraji výběrové řízení s projekty, které splním a za celé dva roky jsem neobdržel vůči své práci žádnou námitku od mých nadřízených, ba naopak, tak mně není prodloužena smlouva a na mé místo je opět nachystáno výběrové řízení,“ podotkl s tím, že pokud by dostal nějakou výtku, přijal by ji a „sbalil si kufry“.

„Takto mi to přijde podivné, nebo jde o hrubé manažerské selhání vedoucího krajského odboru kultury a památkové péče,“ dodal Štíbr.

Za oba ředitele krajských galerií se postavila část odborné veřejnosti. Za Štefančíkovou podepisují lidé internetovou petici.

„Neujasněná personální politika ohrožuje nejen profil, ale i chod instituce, která svým sbírkovým fondem i výstavními a dalšími činnostmi překračuje hranice regionu,“ je napsáno mimo jiné v textu petice, kterou inicioval kulturní historik Michal Janata.

Litoměřického ředitele Štíbra podporuje i spolek Mánes

Štíbrovi vyjádřil podporu i Spolek výtvarných umělců Mánes. „Těsně před Vánoci a koncem funkčního období není připravené výběrové řízení, není jasné, kdo instituci i odpovědnost za ni převezme. Lze to tedy považovat za úmysl zbavit se kvalifikovaných ředitelů,“ uvedl jeho vedoucí Ivan Exner.

Podle ředitelů jim kraj nabídl přechodné vedení organizací do doby ukončení výběrových řízení na jejich místa.

Kraj neprodloužil smlouvu také šéfovi Regionálního muzea v Teplicích Radku Spálovi. Do křesla usedl na začátku ledna 2018, předtím vedl odbor kultury a památkové péče krajského úřadu. I jeho neprodloužení mandátu překvapilo.

„Celé funkční období jsem žádnou výtku nezaznamenal a očekával jsem tedy, že budu pokračovat,“ sdělil Spála s tím, že do „hlav krajského vedení kultury nevidí“.

Konec? Byl to blesk z čistého nebe, říká Jan Štíbr

Mezi odvolané ředitele patří i Jan Štíbr, který Severočeskou galerii výtvarného umění v Litoměřicích vede od roku 1992.

Ředitelem Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích je Jan Štíbr od roku 1992. Tenkrát ho zde uvítala dřevomorka a rozpadlé budovy. Dnes galerie spravuje pět měšťanských domů v centru města, pravidelně pořádá výstavy i v bývalém jezuitském kostele a návštěvnost se rok od roku zvyšuje. Koncem listopadu mu však zřizovatel galerie – Ústecký kraj – neprodloužil smlouvu. „Byl to blesk z čistého nebe,“ říká dlouholetý ředitel.

Severočeskou galerii výtvarného umění vedete 27 let, jaké byly vaše začátky?

Nastoupil jsem v roce 1992, když se galerie dostala pod křídla ministerstva kultury. Jmenoval mě první polistopadový ministr kultury Milan Uhde. Těsně poté, co jsem přišel, se zjistilo, že v depozitáři v renesanční budově na náměstí je v krovu dřevomorka a hrozí propadnutí střechy. Byl to dost neutěšený pohled.

Čím je litoměřická galerie výjimečná?

Litoměřická galerie vždycky byla krajskou galerií, a to i v době, kdy ty ostatní patřily pod jednotlivé okresy. Zatímco lounská, roudnická a kdysi i mostecká galerie měly své specializace, my máme kompletní šíři umění od středověku až po současnost. Navíc se jako jediní v tomto státě zaměřujeme také na naivní a insitní umění. K tomu jsme jako první po revoluci v roce 1995 otevřeli muzeum a galerii litoměřické diecéze. Specifikem naší galerie je tedy obrovská šíře záběru.

V roce 2017 jste byl na dva roky znovujmenován ředitelem galerie, toto období vám na sklonku letošního prosince končí, nemáte prodloužení. Co bude dál?

Bývá dobrým zvykem, že když s člověkem nejsou žádné problémy, bývá jmenován na dobu neurčitou. Mně napsal vedoucí odboru kultury Adam Šrejber, že mi smlouva prodloužena nebyla a že radě kraje předkládal variantní řešení. Tomu nerozumím. Upřímně řečeno buď tady dochází k diskriminaci kvůli věku, nebo se mnou byli hrubě nespokojeni. Takové signály však nemám, dokonce se ke mně doneslo, že jsem byl vedoucím odboru chválen. Chápu to tak, že dochází k jakémusi zmatečnému řešení. Také je možné, že jsou nahoře nespokojeni s někým jiným, a tak to neprodlouží nikomu. Tomu však také nerozumím. Proslýchá se však, že v tomto případě se vůbec nejedná o moji osobu, ale o místo ředitele v Teplicích, o které prý má někdo zájem. Aby to však tolik nekřičelo, tak se to neprodloužilo nikomu.

Jak vnímáte tuto situaci?

Byl to blesk z čistého nebe. Zjevně na kraji nebyli připraveni vůbec na nic. Naprosto totiž nechápu, proč se otázka řešila na radě kraje až na konci listopadu. To také píšu ve své odpovědi vedoucímu odboru kultury, že je to jeho manažerské selhání. Už koncem srpna nebo v září jsem totiž psal pro kraj zprávu, co vše se splnilo z toho, co jsem prezentoval při výběrovém řízení před dvěma lety. Podařilo se mi splnit vše a možná ještě více. Mám obavu, že tady se jedná o odložení vysloužilých politiků. V letošním roce jsme dělali 13 výstav, na příští rok jich chystáme 16, z toho jich já osobně jako autor a kurátor připravuji pět. Jsem zvědav, až sem přijde nějaký zasloužilý zastupitel, zasloužilý přítel nebo soudruh, jak to všechno začne kurátorovat.

Vidím, že stále intenzivně pracujete, čeho byste chtěl ještě dosáhnout?

Na příští rok jsme dojednali mimořádnou výstavu, kdy se naše diecézní muzeum představí v Olomouci a tamní arcidiecézní muzeum zase v Litoměřicích. Chceme ukázat to nejlepší z našich rozsáhlých sbírek. K oběma výstavám také chystáme knihy, aby se vědělo, jaká díla vznikala v Čechách a jaká na Moravě. Dále připravujeme výstavu Jiřího Sozanského cyklus Matka nebo výstavu k máchovskému jubileu. I když naše galerie žije ve skromných podmínkách a stále je podfinancovaná, chceme předvést výstavu, kterou by nám záviděla i Praha.

Můžeme se vrátit k činnosti galerie? Přichází hodně návštěvníků?

Návštěvnost má stoupající tendenci. Například v loňském roce se zvýšila o tři tisíce na téměř 19 tisíc. A to i přesto, že nějaký čas byla galerie zavřena a dělaly se tu vnitřní úpravy. Před časem jsme si od města pronajali takzvané gotické dvojče, kde prezentujeme také současné umělce z toho regionu a studenty. Tam se nám podařilo dostat i typ návštěvníků, kteří jinak do galerie moc nechodí.

Aktivit máte hodně, výstavních prostor však málo, jak tento nedostatek řešíte?

Problémy s prostorem máme od začátku a platí to dodneška. Už v devadesátých letech jsme proto začali využívat bývalý jezuitský kostel. První výstavu jsme v něm dělali, ještě když patřil okresnímu úřadu. Později jsme ho za jednu korunu koupili. Kostel byl tenkrát na spadnutí, ale investovali jsme do něj mnoho peněz a dnes je ozdobou Litoměřic.

Dlouhou dobu uvažujete o využití o jezuitského semináře, který je naproti kostelu. Jaké s ním máte plány?

O to, aby galerie získala ke kostelu i jezuitský seminář, se snažím už deset let. Je to velká budova, kde by mohly být prostory na vystavování, depozitáře, kanceláře, ale i restaurátorské dílny. V první fázi tam chceme přestěhovat kanceláře, které máme v objektech v Michalské ulici. V letech 2021–2025 chceme žádat o evropské dotace na přizpůsobení budovy pro prezentaci uměleckých sbírek a depozitární účely. Pak bychom mohli do semináře přestěhovat sbírky z naší hlavní budovy a do ní přesunout muzeum a galerii litoměřické diecéze, protože těchto sbírek je velmi mnoho a do současných prostor se nemají šanci vejít. Navíc máme předběžnou dohodu s biskupstvím, že by k nám přemístilo sakrální umění z litoměřické diecéze, které nevyužívá Národní galerie. Do budovy po diecézních sbírkách bychom pak rádi nainstalovali sbírku věnovanou litoměřickému rodákovi Alfredu Kubinovi a tam, kde je nyní depozitář, bychom umístili sbírky naivního umění.

Nápad je to velmi zajímavý, jak pokračují jednání?

Záměr prošel už všemi zainteresovanými složkami. Naposledy zakoupení jezuitského semináře za 40 milionů a dalších 8,5 milionu na nejnutnější opravy odsouhlasila i investiční komise Ústeckého kraje. Rada kraje to měla schvalovat 20. listopadu, avšak vzhledem k tomu, že mně právě na tomto jednání neprodloužila smlouvu, což je cudně řečeno, že mě vyhodili, zároveň odložila i tento záměr. Je totiž víceméně spojen s mojí osobou.

Jan Štíbr

Narodil se na Starém Městě v Praze v roce 1950. 

V roce 1968 jej přijali na dějiny umění a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. 

Po studiích se přestěhoval na sever Čech, kde pracoval v památkovém ústavu. 

Dva roky dělal kastelána na hradu Bezděz. 

Pak pracoval v okresním archivu v Terezíně a později v restaurátorských ateliérech v Praze. 

Od roku 1990 byl inspektorem kultury na okresním národním výboru. 

Od roku 1992 je ředitelem Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. 

V umění má nejraději období baroka a šedesátá léta dvacátého století. 

Od 14 let se vášnivě zajímá o faleristiku, tedy o pomocnou vědu historickou, která se zabývá popisem a historií řádů a vyznamenání.