„Člověk musí vždycky snít výš, než na co má.“
Hlubiny andělských duší v prostorách Dusíkova divadla vystavuje fotografka Tereza z Davle
01.10.2016 10:53
V úterý 13. září se v prostorách Dusíkova divadla uskutečnila vernisáž výstavy fotografií autorky, která je ve svém oboru známá jako Tereza z Davle. Ostatně její pravé příjmení zná, podle slov zasvěcených, jen skutečně úzký okruh známých této autorky, jež se ve své tvorbě zaměřuje především na krásu ženského těla.
Záštitu nad výstavou, která mapuje plných dvacet let autorčiny práce, převzal starosta města, inženýr Jaromír Strnad. Ten také vyjádřil svoji radost nad tím, že se právě Čáslav stala místem, kde Tereza z Davle slaví uvedené výročí nejrozsáhlejší přehlídkou svého díla.
„Chtěl bych využít této příležitosti, popřát autorce kromě pevného zdraví také hodně úspěchů, a předat jí malý dárek. Jsem rád, že se opět podařilo vydat ke zdejší výstavě katalog a doufám, že tato tradice bude pokračovat i u dalších podobných akcí,“ konstatoval. „Před čtyřmi lety jsme po rozsáhlé modernizaci otevírali tuto krásnou divadelní budovu s vizí, že tady mimo jiné vznikne reprezentativní prostor, ve kterém se budou konat výstavy významných českých umělců. Myslím, že i dnešní akce je důkazem, že se tuto vizi daří úspěšně naplňovat,“ dodal starosta města. Ten také dále poděkoval všem, kteří se na přípravě výstavy podíleli, a to zejména panu Kamilu Handlířovi a Davidu Novákovi z čáslavského spolku Třiatřicet, kurátorovi výstavy a autorovi katalogu, řediteli Galerie výtvarných umění v Mostě, panu Petru Svobodovi, ředitelce Dusíkova divadla paní Evě Albrechtové a za úvodní hudební vystoupení paní učitelce Ivě Jeriové a jejím studentkám.
V úvodu výstavy promluvil mezi dalšími také její kurátor, pan Petr Svoboda, který se ve své řeči věnoval hlavně tvorbě této významné české fotografky.
„Stává se skutečnou vzácností v dnešním světě přehlceném vizuálními vjemy a zaneseném miliardami fotografií, masově produkovaných zejména díky cenové dostupnosti a snadnému ovládání technických prostředků a počítačových programů, umožňujících bohužel téměř komukoli zaznamenat a reprodukovat za každých okolností "něco" z okolního dění, objevit kvalitní fotografii, která by udržela naši pozornost déle než jednu vteřinu. Fotografie Terezy z Davle svým obsahem, výrazem a poetickým náhledem patří mezi tvorbu, která tuto schopnost má, neboť její schopnost vidět překračuje pouhý popis konkrétní pozorované reality a zastavení určitého okamžiku v čase.
Stěžejním a nosným tématem autorčiny tvorby je ŽENA; prostřednictvím svébytné poetické formy nám otevírá pohled nejen na vnější atributy a fysis vybrané modelky, ale svým zrakem odkrývá, či lépe řečeno naznačuje, i její vnitřní proměny, příběhy, tužby a sny. Tereziny fotografie žen vlastně představují příběhy a zpodobení nesoucí ve svém významu skryté archetypální znaky a symboly, které autorka vnímavě poodkrývá, analyzuje a opět skládá. Imaginace a intenzívní účinek výsledných fotografických děl jsou tak dány intuitivní, leč bohatými zkušenostmi připravenou a podloženou skladbou z jemného přediva a vrstev vnitřních psychologických hlubin vysoce vnímavě pozorovaných a fotografovaných modelek, citlivě zasazených do prostoru, ve kterém je autorka následně nechává volně se pohybovat, aby je ve vhodném okamžiku zachytila v jejich bezprostřednosti, radosti a chvilkách uvolnění. Současně jsou Tereziny fotografie i nesmlouvavou pronikavou sondou do podvědomí diváka, sondou vyvolávající v něm ozvěnu vlastních tajných příběhů, mnohdy pečlivě skrývaných.
Právě hranice mezi „vnější“ realitou, v níž se naše fyzické tělo pohybuje, a napětím vznikajícím z doteku a následného průhledu do hlubin opět nalezené „andělské duše“ – neboť všechny ženy bez ohledu na víry a hlubiny svých duší se na Tereziných fotografiích stávají anděly vstupujícími do našeho vlastního bytí a myšlení – vyvolává v naší mysli zásadní a elementární podnět, kterým nás autorka přiměje k zastavení a kontemplaci.
Široká výrazová škála různých podob erótu, něhy, démoničnosti nebo až na hranu jdoucí smyslné vyzývavosti prochází skrze autorčino vidění a objektiv fotoaparátu určitou katarzí a přestává být pouhým prvoplánovým a banálním dráždidlem divákova libida. Vnímavý divák se díky tomu přenáší do svého vlastního snu a ocitá se v mýtické a nadpozemské Arkádii, kde v plynoucím tichu věčného bezčasí je vše očištěno od křiku a pomíjivého balastu profánního světa, který autorku, její modelky i nás samotné obklopuje a tak často neúprosně pohlcuje,“ shrnul význam i koncepci výstavy a celé autorčiny tvorby Petr Svoboda, ředitel Galerie výtvarných umění v Mostě a zároveň kurátor čáslavské výstavy.
Samotnou osobnost Terezy z Davle přiblížil jeden z organizátorů zdejší výstavy, pan David Novák.
„Tereza z Davle, vlastním jménem... ale ne, v rámci hry nepátrejme po autorčině příjmení, které ona sama před mnoha lety nahradila uměleckým pseudonymem - koneckonců, právě tajemství a hra představují dva důležité prvky mnoha jejích fotografií,“ uvedl David Novák autorku poněkud tajuplným způsobem, který však vystihuje podstatu její umělecké tvorby i osobního pohledu.
„Tereza přišla na svět ve znamení Lva. Z rodných Hořic se s rodiči záhy přestěhovala do povltavské Davle, kde vyrůstala obklopena fotografiemi prvorepublikových celebrit; autorem některých z nich byl její dědeček, vyučený fotograf, který jeden čas pracoval i ve filmových ateliérech na Barrandově. Od dětství ráda a často kreslila a malovala - tato záliba jí ostatně zůstala dodnes - a je možné, že se tak po několika generacích projevily geny jejího pradědečka, akademického malíře a šéfa výpravy kolínského divadla Františka Víta Blažka. Vystudovala střední ekonomickou školu a v osmnácti letech si za peníze, které dostala od babičky, pořídila svůj první fotoaparát. Přestěhovala se do Prahy, kde pracovala jako barmanka, recepční nebo asistentka v reklamní agentuře.
Okamžik důležitý pro její kariéru přišel v roce 1994, kdy ji kamarádka seznámila s Mungem, pražským bohémem a provozovatelem staroměstské kavárny a galerie Kamzík, jíž navštěvovala řada umělců různých oborů - Michael Rittstein, Jiří Kodet, Bára Štěpánová, Pavel Vrba, Vladimír Poštulka nebo Ivan Hlas. Mungo uspořádal v roce 1996 Tereze první výstavu a mimoděk vymyslel i její umělecký pseudonym - protože si nemohl vzpomenout na autorčino příjmení, napsal na plakáty pouze "Tereza z Davle". Prvním zákazníkem, který si koupil několik fotografií, byl tehdejší provozovatel slavného pražského klubu Bunkr Richard Němčok; brzy na to získala Tereza svou první fotografickou zakázku.
Slibně se rozbíhající kariéru však přerušil zloděj, který v roce 1998 Tereze a jejím dvěma kolegům vykradl ateliér. Kromě fotoaparátů přišla tehdy Tereza o všechny negativy, téměř dokončenou zakázku pro časopis Playboy a veškerý materiál pro připravovanou výstavu v Berlíně. Policie nakonec pachatele dopadla; vypověděl, že odcizené šanony byly příliš těžké, a tak je hned před ateliérem vyhodil do kontejneru. V prvních týdnech si Tereza myslela, že její fotografická dráha jednou provždy skončila. Pak si vypůjčila peníze na nový fotoaparát a odcestovala na čtyři měsíce na Aljašku. Po svém návratu se odstěhovala z Prahy do polabských Kounic a založila rodinu; v současnosti žije a tvoří v Českém Krumlově.
Ve volné tvorbě se od samého počátku své kariéry Tereza věnuje prakticky výhradně klasické černobílé aranžované fotografii, konkrétně ženskému portrétu a aktu; až na výjimky při tom spolupracuje pouze s amatérskými modelkami. Své práce dosud prezentovala na více než třiceti samostatných výstavách a její fotografie se již řadu let pravidelně objevují na titulních stranách časopisů. V roce 2009 vydalo nakladatelství Slovart její obsáhlou monografii nazvanou Feminissimo,“ shrnul David Novák život i okolnosti vzniku autorčina pseudonymu.
„Jsem ráda, že mohu svoji retrospektivní výstavu pořádat právě v Čáslavi. Velmi mě zaujaly prostory dostavby zdejšího Dusíkova divadla, které spíše připomínají galerii. Je to opravdu velmi vhodné prostředí pro realizaci podobných akcí,“ vyjádřila svoji spokojenost Tereza z Davle, která se k fotografování aktů dostala, jak sama řekla, vlastně náhodou.
„Jednou mě moje kamarádka požádala o nafocení aktů do soukromého alba. Potom přišly další a akty fotografuji dodnes. Stalo se to tedy vlastně náhodou. Neznamená to ale, že bych nechtěla fotografovat třeba západy slunce - právě naopak,“ konstatovala s určitou dávkou humoru autorka vystavených fotografií.
Výstava fotografií Terezy z Davle, nazvaná příznačně Hlubiny andělských duší, je v prostorách Dusíkova divadla přístupná až do konce října tohoto roku.
Zdenka Nezbedová z materiálů dodaných D. Novákem, Čáslavské noviny, říjen 2016
—————
