Čestné občanství města Čáslav in memoriam udělili brigádnímu generálovi Františku Moravcovi

Při příležitosti 80. výročí okupace Československa a odchodu jedenácti zpravodajců, v čele s čáslavským rodákem brigádním generálem Františkem Moravcem do Velké Británie, se v Čáslavi konalo celodenní odborné kolokvium. Moravec uletěl nacistům těsně před nadcházející německou okupací i se seznamem agentů v Německu a dalšími tajnými dokumenty. Ty později využil při plánování akce Antropoid, na jejímž konci byl zlikvidovaný říšský protektor obergruppenführer SS Reinhard Heydrich, zvaný „Pražský řezník“.

Akci celostátního významu nazvanou „František Moravec a československé vojenské zpravodajství před rokem 1948“ zorganizovalo město Čáslav, Vojenské zpravodajství ministerstva obrany ČR, Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“, Městské muzeum a knihovna Čáslav, Dusíkovo divadlo a spolek Třiatřicet. Čestné občanství in memoriam pro generála Moravce převzala jeho vnučka Anita Moravec Gard, žijící ve Spojených státech. Podle starosty města Vlastislava Málka, který převzal spolu s ředitelem Vojenského zpravodajství Janem Berounem a velitelem 601. skupiny Speciálních sil Armády ČR Davidem Frantou záštitu nad celou akcí, je jeho udělení oceněním životního příběhu, hrdinství a občanských postojů čáslavského rodáka.

Paní Anita Moravec Gard česky již nemluví, přesto brilantní češtinou poděkovala: „Dobrý den, dámy a pánové! Když jsem se poprvé dozvěděla o tomto setkání, první má myšlenka byla - samozřejmě, že musím přijet! Má druhá myšlenka však byla - ach ne, snad po mě nebude nikdo chtít proslov. Samotný projev problémem není, nicméně psaní proslovů mi způsobuje stres. Snažím se tolik o to, aby každý proslov byl perfektní, že mi občas trvá napsat jednu větu v proslovu třeba i hodinu. Pak jsem si vlastně uvědomila, že žádný proslov psát nemusím. Perfektní proslov totiž už existuje a byl napsán v roce 1966, kdy se sourozenci mého dědečka sešli po jeho smrti, aby uctili jeho památku. Ráda bych požádala mou sestřenku Martu Šenkapounovou, jejíž dědeček zmíněný proslov v roce 1966 napsal, aby vám ho nyní přečetla.“ Účastníci kolokvia ocenili nejen češtinu paní Anity Moravec, ale také uvedený proslov z roku 1966, kterému ani tolik roků neubralo na aktuálnosti.

František Moravec se narodil 23. července 1895 v Čáslavi a zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu. Válku započal v březnu 1915 nástupem u 12. zeměbraneckého pluku v Čáslavi jako jednoroční dobrovolník. V lednu 1916 podporučík Moravec přeběhl do ruského zajetí a byl odvezen do Carycinu, což je dnešní Volgograd, kde se přihlásil do spojeneckého vojska. Poté bojoval na řecké, srbské, francouzské a italské frontě. Do vlasti se vrátil v březnu 1919.

V meziválečném období absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, poté byl přemístěn k vojenskému zpravodajství. Před hitlerovskou okupací Československa unikl se skupinou důstojníků do Velké Británie. V Británii se okamžitě s Edvardem Benešem a dalšími vlastenci zapojil do zahraničního odboje. Po nástupu komunistů byl degradován na vojína, byl podle nich příliš spjat se západními službami. Aby si zachránil holý život, uprchl za dramatických okolností do německého exilu. Z Německa aktivně pracoval za obnovení demokracie ve své vlasti. V dalších letech pracoval ve vojenské rozvědce americké armády jako poradce pro Československo. Zemřel v roce 1966 při cestě do Pentagonu. Po roce 1989 prezident Václav Havel vrátil generálu Moravcovi hodnost a udělil mu nejvyšší státní vyznamenání in memoriam. Dnes jeho jméno nese skupina speciálních sil Armády ČR.

František Moravec, jak už to u silných jedinců bývá, měl řadu obdivovatelů, ale také nepřátel. Ale výsledky jeho zpravodajské práce byly jednoznačné. A přestože hitlerovská msta za zabití Heydricha byla strašlivá, dopomohl atentát k obnovení hrdosti Čechů a Slováků a jednoznačně přiřadil Československo na stranu vítězných mocností.

Poděkování patří přednášejícím, kterými byli Karel Straka a Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu v Praze, autor knihy o Moravcovi Jaroslav Skopal, starosta Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“ Filip Velímský, Ladislav Jouza z Regionálního muzea v Kolíně, David Novák z čáslavského spolku Třiatřicet, Tomáš Bandžuch z Ministerstva obrany, bývalý zpravodajec Miroslav Polreich a Marek Vašut z Univerzity Palackého v Olomouci. A také Karlu Berglovi, prasynovci generála Josefa Bílého. Právě poprava generála Bílého byla ta příslovečná „poslední kapka“, která přiměla Moravce k naplánování atentátu na Heydricha.

Poděkování za zorganizování kolokvia patří všem, kteří se podíleli na přípravě a jeho zdárném průběhu. Zvláštní poděkování patří vnučce generála Moravce Anitě Moravec Gard a praneteři Martě Šenkapounové. Všichni výše jmenovaní se zasloužili nejen o důstojné uctění památky čáslavského rodáka Františka Moravce, ale také připomněli smutné osmdesáté výročí německé okupace Čech, Moravy a Slezska a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava.

Videa

https://www.youtube.com/watch?v=Y-2RRaxKWK0

https://www.youtube.com/watch?v=snATEPA7EyM

https://www.youtube.com/watch?v=V_o_FBOEXmg

https://www.youtube.com/watch?v=qruGWIpWPlE

https://www.youtube.com/watch?v=u0ZKISb2pDA